"Život se musí žít, ne přežívat!"

Dřevařské okénko - tentokrát o sirkách

23. října 2007 v 16:06 | Bobr |  zajímavosti
Na světě se podle údajů statistik spotřebuje ročně šest triliónů zápalek. Název sirka patří dnes už tak trochu do historie, dnes se tenhle tradiční výrobek oficiálně označuje jako bezpečnostní zápalka. To znamená, že k jejímu zažehnutí musí existovat vždy dvě zápalné složky - směs na hlavičce dřívka a škrtací nátěr na krabičce, jejichž receptury si výrobci přísně hlídají. Prostě ta dnešní bezpečnostní zápalka se už po kovbojském způsobu o podrážku vznítit nedá. Zápalky vyráběné pro země starého kontinentu musí navíc také splňovat evropskou normu, a hlavně dodržet přísné ekologické předpisy. Proto v nich už nejsou jako v těch dřívějších těžké kovy ani síra. Receptura zápalných složek u sirek určených do tropických oblastí je zcela jiná než u výrobků prodávaných v mírném klimatickém pásmu. V prvním případě se totiž musí počítat s téměř stoprocentní vzdušnou vlhkostí. A kvůli tomu také zdejší obchodníci testují kvalitu sirek jazykem. Jestliže ji po olíznutí bez problémů rozžehnou, výrobek prošel, i když přísnou evropskou normu nesplňuje.
Nejkvalitnější zápalky se vyrábějí z osikového dřeva, na druhém místě stojí topol a třetí si drží lokální dřeviny v místě působení výrobce. Osika se dobře loupe, a navíc má její bílé dřevo strukturu vláken, jež zajišťuje pevnost dřívka zápalky. Dřívka z dřevin s výraznými letokruhy, což mívá například smrk, při škrtnutí praskají.
Zápalky se dnes plní hlavně do papírových krabiček, v dřevěných je nabízí už jen jeden výrobce v Evropě. Na každé z nich musí být informace předepsané platnou normou, především označení výrobce. I když jde asi o nejlevnější výrobek na trhu, jehož cena se často pohybuje i pod jednou korunou, musí splňovat určité parametry. Například škrtátko by mělo vystačit na vypálení více než jednoho celého obsahu krabičky. Občas s tím však bývá problém, protože někteří výrobci používají na škrtací plochu méně kvalitní nátěr kartáčem. Ta je pak nerovnoměrně silná a mnohdy přesahuje až pod horní nálepku. Výrobci kvalitních zápalek proto dali přednost tištěným škrtátkům, buď plným, nebo mřížkovým, jež preferuje západní Evropa.
Základním znakem bezpečné zápalky je skutečnost, že po sfouknutí plamene nesmí dřívko dále žhavit. Kvalitní sirka se zapálí už po jemném škrtnutí v úhlu třiceti stupňů. Její hlavička zůstane kompaktní (nesmí tzv. odkapávat hořící kousky směsi) a plamen z ní pak plynule přejde na dřívko. To usnadní parafin, do něhož se při výrobě namáčí. Po uhašení musí dřívko ihned zčernat, nesmí mu zůstat žhavý konec. Vypálené zápalky by se ale přesto neměly vracet zpět do krabičky. Zápalky tuzemské výroby splňují všechny stanovené parametry kvality i bezpečnosti, koneckonců, sirky se řadí do kategorie nebezpečné zboží. Produkce z dovozu však bývá občas s jejich dodržováním na štíru. Zákazník by si měl proto ve vlastním zájmu už v prodejně zkontrolovat, od kterého výrobce si své sirky kupuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.