"Život se musí žít, ne přežívat!"

Ze strýcova cestovatelského deníku - 24.7.2009

27. července 2009 v 11:39 | teta Lucka
Dobry den, ahoj,

dnes jsem se ujala psani zpravy ja, protoze Jenicek lezi vedle me na gauciku s otravou jidlem. Ano, uz to prislo! Nekterym vecem se holt clovek v techto koncinach nevyhne. Celou noc stravil na zachode, ale uz je to dobre, jen se jeste vzpamatovava. Nejvtipnejsi je, ze celou dobu jime vsude mozne - u stanku, v rodinach, na mori, v letadlech, autobusech a vubec a furt nic, pak si jednou dojdeme na drahou italskou veceri, pac jsme unaveni ze stale ryze a nudli a ejhle.

Prave se nachazime ve meste Kota Kinabalu, dnes jsme tu 3.den. Mesto je na zdejsi pomery docela ciste, ale krysy (nebo potkani) jsou tu stale. Mame krasny pokojik bez oken, takze si pripadame trochu jako Nataschy Kampusch, ale je tu cisto a v guest housu jsme uplne sami, takze mame klid a toalety jen pro sebe:))). Vcera jsme navstivili zdejsi narodni muzeum Sabahu - moc pekne, par fotek, jedna kostra a spousta smradu z divne vycpanych zvirat. K muzeu patrila jeste Heritage Village, coz teda taky stalo za to, byl tam jeden polorozpadly sadrovy nosorozec a uschla palma. No, ale aspon vime, jake tu maji muzea:)))). Odpoledne jsme stravili ve meste a vzhledem k tomu,ze bylo hrozne horko, prochazeli jsme obchodnimi centry dokud nezapadlo slunicko. Obchodni centra tu maji skutecne jedno vedle druheho, takze z jednoho vylezete, prejdete ulici a jste ve druhem (takovy Eviny raj:)). Taky jsme si dosli na masaz nohou. Dnes jsme puvodne chteli jet do Rafflesia Forest Reserve podivat se na ty velke parazity, ale shodli jsme se, ze je to dost daleko a je na to moc velke horko a vubec neni jiste, zda nejaka bude kvest, tak jsme se rozhodli jet na ostrovy se koupat, ale bohuzel nas otravili Italove, takze mame aspon cas napsat vam dloooouhy mail (teda pokud nespadne internet - maji ho tu sice zdarma, ale moc nefunguje, vubec jsme tu zatim narazili na samy hlemyzdi internet - zlate Thajsko). Jeste se tu budeme takhle nejak poflakovat do pondeli, a pak vyrazime do Kuchingu a v utery do narodniho parku Bako - na mangrovy, makaky, zaby, varany a atd. Do Bangkoku pak odletame pres Kualu v sobotu, takze v BKK stravime jeste 2 dny a mame v planu si tam najit nejake pekne hnizdecko s klimatizaci a oknem:) Nas oblibeny Lamphu Tree, kde jsme byly minuly rok s Klarou, je uz uplne plny, takze jsme nuceni hledat jinde. Moc me to mrzi, protoze to tam byla takova nadherna oaza, ale co se da delat.

Taaak a ted se vratime do Semporny, kde nase vypraveni skoncilo. Rano jsme nasedli na lod, ktera nas cca hodku vezla nepolapitelnou rychlosti smer ostruvek Mabul. Mabul je skutecne maly, tak maly, ze ho mate prosly skrz na skrz behem pul hodiny. Ale je to tam nadherne. My bydleli v home stayi u strycka Laiho. Lide tam vetsinou bydli v domeckach na kurich nozkach na mori a tak jsme take bydleli my. V takove typicke vesnicce, kde deti behaji nahate a hraji kulicky v pisku (a vsechny umi anglickou vetu - hello, do you have money?) Jsme hrozne radi, ze jsme bydleli ve vesnici, bylo to hodne zajimave a rozhodne poetictejsi, nez kdybychom skoncili v jednom z cca 3 resortu, ktere jsou na ostrove a krasne oddelene od vesnicek vysokym plotem s ceduli, ze neubytovanym vstup zakazan (samozrejme,ze neubytovanych belochu si v resortu nikdo ani nevsimne a jeste nam rikali sir a madam). Kazdy den jsme jezdili snorchlovat. Prvni vylet byl nejvtipnejsi, protoze jsme jeli na ctyrhodinovy vylet s partickou Cinanu. Jsou skutecne vtipni. Snorchluji se v tech oranzovych vestickach a vypadaji jako zelvicky, porad se necemu chichotaji (pravdepodobne se chichotali nasemu chovani - stejne tak jako my jejich, no proste krasny stret kultur:)))) Nejhezci snorchlovani bylo na ostrove Kapalai (coz byla spis pisecna dunicka nez ostrov). Byly tam rybky vsech druhu, tvaru a velikosti (vse jsem fotila jak diva, tak snad neco vyjde - jedine, co jsem nestihla vyfotit byla barakuda, ale te jsem se tak lekla, ze jsem ten snimek nejak nestihla:). Trosku me zamrzelo, ze jsme se nerozhodli udelat si ten potapecsky kurz, protoze potapeci videli i zelvicky a rejnoky, ale zase na druhou stranu bychom to pak az tak nevyuzivali a snorchlovani staci. V pondeli jsme se presidlili nazpet do spinave Semporny (skutecne hodne osklive mesto, ble). V utery rano jsme se vydali na cestu EKSPRES busem na cajovou plantaz SABAH TEA GARDEN. Tam to bylo kouzelne, i podnebi bylo privetive, akorat pokojik nam lehce plesnivel, ale exkurze byla zajimava, posezeni pri caji s vyhledem na Mount Kinabalu jedinecne. No a druhy den jsme si stopli dalsi EKSPRES bus do Kota Kinabalu. Tento bus byl ponekud starsi, moc mu to nebrzdilo a byl tak spinavy, ze i svaby tam chcipali. Cesta byla hodne adrenalinova. Jede se kolem Mount Kinabalu asi ve vysce 2000 m nad morem a sjezd do udoli nic moc. Ja radsi fotila, abych nemela cas sledovat toho pirata silnic, jak pri svych nefunkcnich brzdach dokaze jeste predjizdet pres plnou caru. Ale krasna cesta kolem Kinabalu, ta hora je nadherna! Trosicku jsme zalitovali, ze jsme se nerozhodli pro vystup na vrchol, no, ale ze spoda je taky hezka a clovek se nemusi ani namahat:))) Ridici hromadne dopravy a TEKSI jsou tu vubec vyborni! O tom by se dal napsat roman. Je zajimave, ze ridici normalnich osobnich aut jsou ohleduplni, jezdi pomalu a podle pravidel. Vcera jsme jeli take s dobrym teksikarem. Nepodarilo se nam zjistit, zda mel pouze tiky nebo rozdvojenou osobnost, pac si porad s nekym povidal. Honza jen poznamenal, ze doufa, ze se nepoperou:D.

Tak a ted si tu tak sedime, lezime a zitra se pujdeme podivat na masinku starodavnou a v nedeli snad uz konecne na ostruvky.

Zase se brzy ozveme a nebojte jsme v poradku a mame se dobre, akorat uz se nam obcas zasteskne po domove.

Mejte se vsichni krasne a brzy na videnou.

L. a H.

P.S. - omluvte muj sloh:) Moc zazitku:) a prosim preposlete vsem, o nichz si myslite, ze je to bude zajimat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jindra Jindra | E-mail | 6. února 2010 v 19:16 | Reagovat

Dnes jsem si přečetla kousek z Vašeho cestovatelského deníku a vzpomínala jsem přitom na mé zážitka z Malajsie. Nádhera, doufám, že se tam ještě někdy podívám. K.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.